Víte, že existuje smlouva o výměnku?
Smlouva o výměnku je v českém právu poměrně čerstvou záležitostí, která vstoupila do praxe s novým občanským zákoníkem. Ten se smlouvou o výměnku snaží zabezpečit původního vlastníka nemovité věci. Smlouva se v praxi nejčastěji váže ke smlouvě o předání majetku. Slovo výměnek, utvořené ze slovesa vymínit si znamená zajistit si určité podmínky, úkony a práva sloužící k zaopatření po určitou dobu nebo dokonce života.
Nejčastěji jde o situace, kdy rodič předává nemovitost svému dítěti, ale nadále chce v bytě či domě žít, nebo jej nějak užívat. Do smlouvy lze také zahrnout konkrétnější požadavky výměnkáře. Jedná se například o péči v nemoci, vymezení části pozemku na vlastní hospodaření nebo pravidelné zaopatření ve formě příspěvků na nákup, či dokonce hrazení důchodu. Občanský zákoník také přiznává výměnkáři právo požadovat po osobě zavázané z výměnku úkony nezbytné v nouzi, a to ať jsou či nejsou zapsány ve smlouvě. Osoba zavázaná z výměnku se může této povinnosti zprostit, a to tím, že zprostředkuje výměnkáři umístění ve vhodném zdravotnickém zařízení.
Výměnek je právem ryze osobním, to znamená, že je výhradně spojen s osobou výměnkáře a po jeho smrti nepřechází práva z výměnku na jeho dědice. Tato smlouva není příliš zažitou praxí, nicméně se jedná o vhodný prostředek, jak se nechat ve staří zajistit jinou osobou.
Pokud máte dotazy o téhle poněkud specifické smlouvě, tak se na mě neváhejte obrátit.
